Annora Petrová

12. září 2016 v 17:55 | Amphetamine |  Creepypasty
ZLATO, NEMAŽ TO, PROSÍM

Vím že mě nenávidíš, ale byli jsme nejlepší přátelé...jednou...potřebuji nutně, aby sis to přečetla. Jsem v opravdovém problému. Nic s tím nemůžeš udělat, ale i tak potřebuji, aby sis to přečetla, aby si porozuměla.

Vím, že jsme spolu dlouho nemluvili. Bylo to navždy, ale to co se ti stalo, nebyla moje chyba. Vím, všichni si myslí, že to tak není, ale nikdy bych neudělal nic, abych ti ublížil.

Vím, že to bude znít šíleně, ale potřebuji, aby to někdo věděl.

Začalo to, když jsme byli v 8. třídě. Bylo to v noci před soutěží Crystal Classic. Byl jsem doma a nemohl jsem spát, protože jsem byl z té soutěže nervózní. No, byl jsem na počítači a jen jsem trochu surfoval po webech, ale na nic jsem se nemohl soustředit, tak jsem tam jen tak seděl a googlil sebe.

Zlato, nikdy jsem to neměl dělat. Zpočátku to byly klasické věci, které najdeš na googlu o sobě, jako jsou fotky z Facebooku a tak dále. Pak jsem na jel na Wikipedii, kde byl článek o mně. Myslel jsem si, že to udělal můj klub, nebo můj táta, nebo tak něco, ale byly tam jen nějaká fakta o skateování, kde bydlím a tak dále. Ale ta věc co mě dostala bylo to, že tam bylo napsané, že jsem vyhrál Crystal Classic.

Smál jsem se, protože jsem si myslel, že mě chtěl jen někdo povzbudit. Ptal jsem se táty, ale ten to popřel.

Když jsem druhý den vyhrál soutěž, byl jsem tak šťastný. Byla to první soutěž, ve které jsem vyhrál a bylo to moc dobré. Jen si vzpomeň, jak jsem na tom pracoval. To je to, proč moji rodiče chtěli, aby můj trenér byl Sergei. Ty vííš, jak moc to muselo stát.

Potom, jsem stránku kontroloval, před každou soutěží a byl tam výsledek toho, jak jsem se umístil. Řeklo to, že bych mohl vyhrát regionals 15 a vyšlo to. Potom Sergei přesvědčoval mámu i tátu, že jsem na to měl slušné šance, kdyby mě vytáhl ze školy.

Bruslil jsem každý den, ale nepostupoval jsem tak, Sergei řekl, že musím, pokud chci vyhrát. Skateoval jsem každý den a tvrdě jsem dřel, ale Sergei pořád říkal, že to není ono.

Když nadešel čas, myslel jsem jen na výhru, tak jsem udělal něco, co jsem neměl. Všichni říkali, že jsi hodně oblíbená a já se cítil, jako bych měl prohrát, tak jsem udělal Wikipedia účet a zkoušel updateovat stránku, abych sdělil, že jsem vítěz. Jde o to, že poté, co jsem se snažil aktualizovat stránku, Ověřil jsem si, a vše, co bylo řečeno, bylo:. Annora Petrova je sobecká mrcha, doufám že dostane, co si zaslouží!"

Zlomilo mě to. To je to, proč jsem další den vypadal tak hrozně. Byl jsem jako ve snu. Vzpomínám si, že jsem viděl tvou běžnou rutinu.Vzpomínám si. že jsi chňapla nůž od krve a další věc co si pamatuju je to, jak jsem ležel na zemi v krvi od kousku, který mi rozrazil čelo. Pak mi oznámili, že to byla moje chyba, že jsem tvoje brusle měl ve vlastnictví dřívě. Zlato, opravdu jsem tvýmu skateu nic neudělal. Jen jsem chtěl vyhrát, ne ti ublížit.

Když mi řekli, že jsem vyloučen z jakýchkoli dalších soutěží, všichni říkali, že jsem dostal to, co jsem si zasloužil. Nikdo se mě neptal na mou stranu příběhu.

Myslím, že jsi potom slyšela Sergeie. Říkal, že jsem ho zničil. Nikdo semnou nechtěl mluvit. Víš, jaké to je, byt od každého odloučený? Nemohl jsem ani na ice time.

Potom se stránky zhoršila. Kdykoliv jsem jí zkontroloval, říkalo to o mě strašné věci. Nemůžu ti z nich říct ani polovinu. Ten jazyk byl tak odporný. Chtělo se mi plakat pokaždé, co jsem to četl, ale nemohl jsem přestat to nekontrolovat.

Věděl jsem, že musím něco udělat, tak jsem si stěžoval na Wikipedii. Dokonce jsem se pokusil volat, ale tvrdili, že neví nic o stránce.

Byl jsem sám doma, tak jsem se rozhodl se na stránku podívat, jestli už je stažena pryč. Stránka tam pořád byla, ale tentokrát říkala: "Annora Petrova je ubohý malý sirotek."

Zešílel jsem. Pořád jsem vytáčel na telefonu rodiče, abych je varoval, ale pokaždé se ozval děsivý smích na druhém konci. Musel jsem jim volat asi stokrát, dokud jsem ten smích už nemohl poslouchat.

Po tom incidentu mi policie dala číslo, ale nebyly zaznamenané žádné hovory.

Byl jsem tak zničený. Předtím jsem byl pořád zaneprázdněný tréninkem a měl domácí školu. Nikdy jsem si neuvědomil, jak moc jsem byl po tu celou dobu sám. Vím, že ses mě snažila dostat ven, ale já byl v takové depresi a vzteku, že jsem všechno nechal.

Když mi bylo 18, dostal jsem peníze od soudu a jel jsem do Švýcarska. Chtěl jsem "rozletět". Moje bruslení se opravdu zlepšilo. Nebyl to ani rok a já mám pocit, že to bylo tak dávno.

To je to, proč jsem to neměl dělat, zlato.

Píšu ti právě ze starého hotelu poblíž Prahy. Zkoušel jsem konkurz na Ice Circus. Vím, že to byla věc, ze které jsem si dělal legraci, ale teď to opravdu chci. Byl jsem nervozní a ze zvyku jsem kontroloval tu stránku.

Je to docela těžké to říct, ale když jsem se podíval na stránku, bylo tam: ,,Annora Petrová zemřela bez přátel a sama." A mělo to dnešní datum, jako její smrti.

Vzlykal jsem tak moc, že jsem stěží psal, ale chtěl jsem, aby si věděla pravdu. Prosím, věř mi, zlato. Přikládám screenshot stránky, aby si mi uvěřila, že je to tak, jak jsem řekl.

Nevím co dělat. Nikdo tu nemluví anglicky. Stránku jsem pořád refreshoval.

Bože, bylo to jako navždy. Pořád jsem to refreshoval, ale nic nového se neobjevilo. Čekám na půlnoc, nevěděl jsem co dělat, tak jsem se zamknul v pokoji.

Je tu jen pár minut do půlnoci. Vše co mohu dělat, je refreshovat stránku. Jsem vyčerpaný, ale nemohu přestat. Bojím se takhle nechat počítač, dokud nezjistím, co tam bude další
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 [TheWorst]Dragon [TheWorst]Dragon | 21. září 2016 v 20:46 | Reagovat

Wow, super :o jako vždy ^^

2 Amphetamine Amphetamine | 22. září 2016 v 15:11 | Reagovat

[1]: Děkuji moc <3 popravdě, tahle creepypasta se mi ze všech, co jsem kdy četla, nelíbila vůbec xD ale když už jsem byla ke konci, byla by blbost se na to vykašlat, takže jsem i ráda, že se vám/ti to líbí^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama