Mr. Stapler

15. dubna 2016 v 16:42 | Amphetamine |  Moje asi hororovky
Už jako malý chlapec jsem opravdu rád sledoval televizi. Vlastně jako každé dítě, které mělo rodinu lépe financovanou. Televize měla naladěných 6 kanálů. Ačkoliv jsem nebyl klasické dítě, ale byl jsem nucen se už od 5ti let naučit číst, psát a trochu i počítat, dětské pořady mi byly zakázány. Televize byla VŽDY naladěna na kanál 4, na kterém byly dokumenty a různé naučné pořady. Nestěžoval jsem si. Po měsících, co jsem se koukal na dokumenty o zvířatech jsem se do toho víru prolomil a nelze zpět. Zvířata jsem miloval, jako vlastní rodinu. Dokázal jsem milovat jakékoli zvíře, ať už mi ublížilo, či ne.

Po absolvování 6. třídy s jedničkami, mi bylo dovoleno štěně a malé koťátko. Uvažoval jsem, či se snad nebudou rvát, jak už to bývá zvykem v pohádkách. To byl jeden z problémů. Další problém byl, jak se budou jmenovat? Po dlouhém váhání mi v hlavě "bliklo" jméno Tailor. Tak by se mohl jmenovat pejsek. Ale jak kotě? Mělo by se jmenovat nějak roztomile. Druhé jméno bylo Needle. Zní to jako nudle. Při pomyšlení na jméno kočky, jsem se zachechtal a dokola opakoval frázi: ,,Needle, Johnny a Tailor budou kamarádi. Nejlepší pod sluncem." Cestou ze školy domů jsem poskakoval a těšil se na můj vysněný dárek.

Hned po otevření dveří na mě čekaly dvě větší krabičky obalené růžovou mašlí. Téměř okamžitě jsem klekl ke krabicím a jemně zatáhl za mašličky. Otevřel jsem poklop a čekalo na mě to, na co jsem celý život čekal. Krásné malé štěně, s ještě krásnějším kotětem. Hned jsem se začal mazlit, hladit je a všechny obyčejné věci, co se dají dělat.

Po měsících hraní si, mi známky klesly o 2 stupně. Bylo mi zakázáno si hrát se zvířaty a permanentně se učit.

Je to zlý

Tailor a Needle jsou přivázáni k plotu a čekají jen na mě. Po výprascích a násilí od rodičů mi začalo hrabat čím dál víc a já za to začčal vinit své domácí mazlíčky; Tailora a Needle.

Křup. Má psychika zlomena. Nastal jiný vlastník


Po tomto okamžiku jsem se učil co nejvíc jsem mohl, aby mi zbyl čas se učit anatomii těla zvířat, a biologii s knihami jako jsou: ,,Jak provést operaci", či ,,Krvácení." Už to nebyl ten Johnny, co jsem býval. Teď nadešel pan Stapler.

Miluje šití

Noc. Nikdo není doma. Jen já a moji malí pacienti. Musím je vyléčit. Bude to v pořádku. Vše bude v pořádku a spravedlnost učiněna za dost.

Slyšíš to? To křupnutí? To bylo moje duševní zdraví.

Odpoutal jsem Tailora a Needle od plotu. Vypadali trošku pohublí. Nikdo je nekrmil. Ale teď už jim to chybět nebude. Budou mít jeden druhého.

Jeden druhého? Jak to myslíš?

Tailor poznal, že nepříjde nic dobrého. Kňučel. Vzal jsem ho tedy do náruče. Chudáček. Čekal, že to bude dobré. Položil jsem Tailora na svůj "operačí stůl," který se skládal z desky na kreslení a pár knih. Vedle jsem měl vzorně přichystané pomůcky. Matka by byla hrdá. Nůž, skalpel, malá pilka z garáže, jehla, niť.

Už ti to dochází?

Pohladil jsem Tailora a následně jsem ho donutil si lehnout. ,,En ten týky..." Začal jsem, přičemž jsem prstem ukazoval na ostré nástroje. ,,...ten musí jít z kola....ven." Můj prst ukázal na pilku. Usmál jsem se a ujistil, že je pila dostatečně ostrá.

Tailor
Needle
Stapler.....co to znamená?

Byla jako břitva. Slízl jsem si z prstu krev a listoval v jedné z knih. ,,Oh! Tady je to! První řez se provede zde." Pilou jsem začal brousit psíkovu nohu. Kňučel opravdu hodně, nedalo se to poslouchat. ,,Jedna pryč." Řekl jsem zpěvně a odhodil nožku pryč od operace. Všude bylo tolik krve, ale nebyl jsem ani v půlce. ,,Teď je na řade druhá, Tailorku." Sekl jsem co největší silou, čímž noha upadla skoro sama od sebe. Zpřetrhal jsem poslední vazy co byli v noze, abych mohl odhodit i druhou. Příjemně to křupalo. Zdál se vyčerpaný. Needle to musela celé pozorovat, což způsobilo její naježení chlupů.

Je to lepší než jsem myslel

Čapl jsem kotě za hřbet a začal dělat téměř to stejné co Tailorovi. Kočka křičela nemožným způsobem. ,,Jak mohlo něco tak malého jako ty udělat takoý nepořádek, Needle? Zlobivá holka." Nyní jsem měl dvě půlky. Horní část kočky a horní část psa.
Přišla na řadu niť a jehla. Chvíli mi trvalo, než jsem se trefil nití do dírky u jehly, ale nakonec se podařilo. Pes nehybně ležel na stole, ale kočka teprve skomírala. ,,Jak já se těšííííím!" Jehlu jsem zaryl do koččiný půlky, kde končilo její tělo a natáhl niť. Lehl jsem probodl Tailorovi do stejného místo, což je srazilo k sobě. Tyto tahy jsem zopakoval hned několikrát, až se mi to nakonec povedlo. Tailor už neukazoval známky života, ale Needle si snažila dostat pryč předníma packama, ale nešlo to. Její půlka byla přišita k psovi, čímž zapříčinilo, že takovou tíhu neutáhla, odtrhla se s bolestí od Tailora a následně nehybně ležela celá od krve na kraji stolu. Má práce byla sice znemožněna, ale cítím se mnohem líp. Tak užitečné.
STVOŘÍM NOVÝ DRUH ZVÍŘAT

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Insanity Insanity | Web | 25. května 2016 v 14:00 | Reagovat

Užasné O_O

2 Amphetamine Amphetamine | Web | 25. května 2016 v 16:03 | Reagovat

[1]: Moc, moc děkuju >u< potěší c:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama