Falling

22. prosince 2015 v 15:34 | Amphetamine |  Micropasta
Padám...


Padám...umm...oh, já vůbec nevím. Několik milionů let? Ale to je jedno. V nekonečnu je čas bezvýznamný. U tohohle příběhu tu není nic moc na povídání.

Jen jsem seděl doma. Začala mě nesnesitelně bolet hruď a ja spadl. Prvně jsem začal křičet a pak čekal na mojí lebku jak se roztřiští o zem. Nestalo se tak. To bylo ale několik dní předtím, než jsem si uvědomil, že tohle nemusí být v téhle brzké době konec.

A přesto jsem padal.

Nevidím nic, jen prázdnou temnotu, do které padám. Nic neslyším, ale ten vzduch sviští u mojich uší. (Předpokládám, že tam dole bude hodně vzduchu).

Nic necítím. Tedy kromě mého napolo rozpadlého těla. Cítim svou kůži. Je roztřištěná a popraskaná. Některé mé částky padají do věčné nicoty. Zvykl jsem si na bolest. Řek' bych, že je to daleko zajmavější, než věčnost ničeho.

Křičení?
Zkoušel jsem to asi minulé století. Nebo dvě? Nemá to smysl. Né že by se tu dalo něco dělat.

Možná jednoho dne konečně umřu. Ať už mě čeká cokoliv, bude to lepší než tohle.

Jediná věc která mě teď opravdu děsí je to, že jsem už mrtvý.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama