NoEndHouse-Creepypasta část 2.

1. května 2015 v 14:41 | Amphetamine |  Creepypasty
Nekončící dům část 2.


A potom...BLIK. Na sekundu se rozsvítilo světlo. Jen sekundu...Neviděl jsem nic a vím, že jsem nic neviděl. Zase tma...zase jsem slyšel nějaké škrábání řval jsem v protestu! Nemohl jsem nic slyšet. Běžel jsem pryč od toho zvuku.
Nakonec jsem narazil do kliky a šel jsem do místnosti 5. Než popíšu místnost 5 musíte něčemu rozumět. JÁ NEJSEM FEŤÁK. Jsem úplně normální člověk. Nemám nic společného s drogama. Každopádně jsem do NoEnd housu vešel s čistou hlavou a on jí zašpinil. Byl jsem v místnosti 5 a koukal jsem se na strop. To co jsem viděl mě nevyděsilo...spíš překvapilo. Byli tam stromy. Rostly mi nad hlavou. Byli tu vyšší stropy než v ostatních místnostech. Byl jsem asi v centru domu. Zvednul jsem se, otřepal ze sebe prach a kouknul jsem se kolem.
Určitě to byla největší místnost. Neviděl jsem nikde dveře. Budou nejspíš někde za tou hromadou stromů nebo keřů.
Myslel jsem že to bude děsivější ale tohle byl ráj oproti ostatním místnostem. Mysel jsem si že to, co bylo v místnosti 4 tam zůstalo ale mílil jsem se...HROZNĚ JSEM SE MÍLIL! Šel jsem hlouběji do místnosti a slyšel jsem to, co jiní lidé slyší v lesých. Slyšel jsem ptáky, cvrčky a žáby...dokonce i vánek! To bylo divné...Slyšel jsem všechna ta zvířata, ale žádné jsem neviděl.

Říkal jsem si jak je tenhle dům velký...od té doby co jsem vešel do místnosti 1, až po tuto místnost. Vypadal jako nomální dům ale...jen sama tato místnost byla větší než ten dům. Asi to byl jen klam....bůh ví. Šel jsem dál jak jsem tak skákal od stromu ke stromu a hledal jsem dveře. Ptom mi přez hlavu přeletěl komár či co. Sedl si mi na ruku. Oklepal jsem ho a šel jsem dál. Z ničeho nic jsem cítil 10 různých komáru na různých místech mého těla. Oklepal jsem je a šel jsem dál. viděl jsem ani jednoho komára, ale cítil jsem jak po mě lezou. Cítil jsem jak létaj kolem mého obličeje a bodaj mě, ale neviděl jsem ani jednoho! Spadnul jsem na zem a začal se točit! Bylo jich tolik!!! Byl jsem bezbranný...nenávidím hmyz. Zvlášť ten co nevidíte. Nedalo se toho zbavit, jen jsem cítil tu bolest. Dotýkali jsem mě a byli všude! Začal jsem se plazit...neviděl jsem kam jdu. Nikde nebyl východ tak jsem jen šel. Vše mě škrábalo, píchalo, bolelo....

A potom, co mi připadalo jako hodiny jsem našel dveře. Chytil jsem se blízkého stromu, vylezl jsem nahoru a snažil jsem se o únik, ale nemohl jsem. Moje tělo bylo vyčerpané. Rychle jsem proskočil dveřmi. Těsně před nimi jsem se zastavi a zase jsem slyšel to mručení. Šlo o z další místnosti! Bylo hlubší...Ctil jsem ve vnitř mého těla jak mručí. Ne...co může být horšího než hmyz...otevřel jsem dveře a skočil dovnitř. Stál jsem před dveřmi, slyšel jsem to mručení a hmyz zmizel. Mohl jsem tady zůstat, ale 500$ a možná i cesta ven...Tady není žádné : Pomožte mi, prosím chci skončit! Bůh ví co to tady semnou je.

Jen jsem se koukal a tam dveře s nápisem 6. To mručení bylo tak silné že jsem neslyšel ani sebe přemýšlet. Pokoj číslo 6 byl peklo. Otevřel jsem, zavřel a zvonilo mi v uších. Zároveň mi v uších i mručelo. Pak to přestalo. Otvřel jsem oči a dveře které jsem zvřel byli pryč. Byla tam je zeď. Koukal jsem kolem sebe v šoku. Místnost byla stejná jako místnost 3.
Stejná lampa, stejná židle. Tentokrát i stejný počet stínů. Jediný problém byl, že tam nebyli žádné dveře.
Spadnul jsem do něčeho čemu se říká mánie, ale neřval jsem. Neudělal jsem ani zvuk. Nejdřív jsem se škrábal. Poté i do zdi. Bouchal jsem do nich, ale byli tvrdé. Já věděl že ty dveře tam musí být! tak jsem hledal...hledal jsem kliku. Nikde nic. Škrábal jsem do dřevěných zdí až se to dostávalo za nehty. Úplně jsem zešílel. Neřval jsem...držel jsem úplné ticho.

Pořád jsem jen bouchal do zdí a potom jsem slyšel : ,,Jsi v pořádku?" Odskočil jsem. Koukul jsem se na osobu která ke mě promluvila. Byla to malá holčička. Měla na sobě malé bílé šatičky. Ty vedly až k jejím kotníkům.
Měla dlouhé blond vlasy, modré oči a bílou kůži. Byla asi nejděsivější věc kterou jsem kdy viděl. Věděl jsem že už nikdy nic nebude tak děsivé jako ona. Když jsem se na ni koukal, viděl jsem něco jiného. Tam kde stála vypadalo to jakoby tam za ní ležela mrtvola. Lidská mrtvola. Akorát byla větší než je normální... byla chlupatá a nahá. Hlava nebyla lidská a místo nohou byli kopyta, ale nebyl to ďábel.Vypadalo to něc jako mezi vlkem a beranem.

Byl jsem vyděšený. Ta holka vypadala jakoby to ulovila nebo tak nějak. Proč tam stála? Potom to začalo blikat. Ta mrtvola byla jakoby se přemísťovala na její místo. Viděl jsem dva najednou. Viděl jsem zároveň tu holčičku, i toho ďábla či co na jednom místě. V jedné pozici, na jednom místě. Nemohl jsem mluvit...a ani vidět. Moje mysl revoltovala oproti tomu co se tady dělo. Nikdy jsem nebyl tak vyděšený! Nebyli tu žádné dveře. Byl jsem tu s ní zaseknutý a mluvilo to semnou! ,,Davide měl jsi poslechnout." Když to promluvilo, slyšel jsem ji, a mi mluvila lasem do hlavy přímo vevnitř. Nebylo to jako by to šlo z pusy. Nemohl jsem z toho zpustit oči a spadnul jsem. Myslel jsem si že jsem omdlel, ale místnost mě nenechala! Ležel jsem na boku, oči otevřené a ta věc se koukala dolů na mě. Přímo předemnou byla jedna baterka...Ten dům si semnou hrál! Přiběhla krysa vzala si baterku do pusy a utekla. Tohle byla hodně divná soutěž! Koukal jsem se kolem a snažil jsem s hleda cestu pryč. Věděl jsem že tahle místnost byla peklo, ale nebyl jsem připravený to vzdát

Možná jsem ani nemohl. Bůh ví jak se odtud Peter dostal. Pohybovali se jen moje oči. Koukal jsem se po zdech. Ta místnost nebyla tak velká. Vlastně jsem si vytvořil rychle plán. Démon si semnou pořád hrál a opakoval stále tu jednu větu. Stále dokola a hlasitěji. Nevšímal jsem si ho. Bylo mi to uplnně jedno. Stále jsem hledal cestu ven. Sledoval jsem všechny stěny kolem. Pak jsem viděl něco, čemu jsem nechtěl věřit. Ta forma mi pořád opakovala tu stejnou větu. Cítil jsem její dech na mém ramenu, ale nechtěl jsem se otočit. Viděl jsem nějaké číslo nebo písmeno vyškrábané do dřeva. Viděl jsem číslo 7!!! Bylo vyškrábané do zdi. Byli to dveře! Byli tam, kde byli původně dveře do místnosti 5. Nevěděl jsem jak jsem to udělal. Možná si jen moje mysl přetvořil všechno, ale vytvořil jsem dveře. Vím že jsem to byl já. Ve svém šílenství jsem vytvořil dveře! Byl jsem blízko. A ikdyž ten démon byl přímo zamnou, nemohl se mě dotknout. Nechtělo se mi otáčet a tak jsem zavřel oči a zmáčknul jsem tu sedmičku předemnou.

Otočil jsem se a démon nikde. Jen ticho. Co může být horšího než tohle?! Vyčerpaný a slabý jsem dveře otevřel. Byl jsem venku. e jako v místnosti 5. Žádné falešné stromy...místnost 7 byla prostě venku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama